Pushkar

Celá má cesta po Indii byla více méně neplánovaná a velmi spontánní. Když jsem byl v Rajastánu, tak mi bylo doporučeno navštívit Pushkar, město boha Brahmy.

 

Městečko to bylo maličké a nebylo zde nic moc co dělat a ani kam jít.

 

Přijel jsem do většího města poblíž velmi pozdě a tudíž jediná možnost, jak se do Pushkaru dostat byl tuk tuk. Jel se mnou i pán, který využil příležitosti. Každou chvíli mi sahal na kolínko, občas se mě snažil lehce pohladit a mé neustálé odstraňování jeho šmátravé ruky nepomohlo. Nemohl jsem mu ani vysvětlit, ať na mě nesahá, protože buď nerozuměl, nebo předstíral, že nerozumí. Velmi nepohodlná cesta, a určitě ne kvůli tuk tuku, neschopnému řidiči a ani kvůli rozbité cestě, která nemá ani zdaleka na naše polní bahnité cesty.

 

Celou dobu jsem bydlel v rodinném domě, ve kterém rodina pronajímala jeden pokoj, tudíž jsem mohl poprvé lehce vidět život indické rodiny a konečně nejíst v restauracích, ale domácí indickou kuchyni.

 

Město mělo jednu velkou “atrakci”, spoustu ghatů s jezerem, kam se všichni scházeli k modlení. Před vstupem se museli všichni zout a boty si s sebou nemohli ani vzít, bylo to velmi neslušné, což jsem zjistil když na mě jeden pán velmi nepříjemně vyjel (a to jsem boty jen nesl).

B8DC7875-9BB1-4300-A51D-5DB242BB7134

Šlo poznat, že si místní velmi rýžovali na turistech. Když mě dotáhli k jedné soukromé modlitbě, měl jsem opakovat pár vět po “světci” a ke konci se mě zeptal, na to kolik mám rodinných členů. Pak mi řekl, abych je vyčíslil ve finanční hodnotě odpovídající tomu, jak moc si jich vážím. Doplnil, ať to však vyčíslím ve své měně, ne v rupiích, tak jsem mu řekl částku v korunách. To najednou bylo špatně a musel jsem vyčíslovat znovu, ale v dolarech a najednou nebyl problém, že to moje měna není. Když jsem přemýšlel, tak mi radil, že ostatní turisté platí stovky dolarů za jednoho člena rodiny. Když jsem se zeptal, co myslí tím, že platí za jednoho člena rodiny, tak mi sdělil, že přece musím za modlitbu pro mou rodinu zaplatit a že čím víc zaplatím, tím větší váhu modlitba bude mít. Když jsem se zasmál, tak se na mě jen hloupě díval a říkal, že za něco musí on žít a že peníze jdou na úpravu ghatů a že mu musím zaplatit, protože se se mnou pomodlil a udělal mi už tečku na čelo.

Nejsem sice nijak věřící, ale vím, že takhle to asi nefunguje. Velmi důrazně a ofenzivně jsem mu sdělil co si o něm a o tom co dělá on a jemu podobní myslím, symbolicky jsem mu pohodil pár rupií a bez rozloučení odešel. Nepředpokládám, že by si z toho něco vzal a jsem si jist, že to do teď aplikuje na jiné turisty.

 

V ghatech “bydleli” i, podle mě, “praví světci”. Pánové, co celý den jen seděli, kouřili a čekali než jim někdo dá najíst. Vypadali nemytě a jen zpívali a plácali na sebe barvy.

C43F8C2B-553A-4E05-B765-790042A24EB5

Krom “světců”, mě zaujala kontrast určitých scenérií. Bambusové lešení jsem viděl již předtím, vypadá hezky. Bylo to ale poprvé, co jsem viděl hezké bambusové lešení a vedle něj hromadu hnoje z kanálu.

B2E5C42B-50D0-4312-BEB6-EAD9276C5AA7

6691CB87-3F71-4263-97B6-BC04DD85000E

Z Pushkaru jsem odjel brzy, moc mě nebavil. Po cestě pryč jsem jel ale autobusem. I na autobusové zastávce mi pán, který prodával lístky, položil otázku “proč sakra jedeš autobusem jako ind a ne tuk tukem jako turista?”. Cesta autobusem byla možná největším zážitkem z Pushkaru. Autobus přecpaný, všichni upocení a lepkaví, řidič jel jako blázen a nikdo nebyl schopen jízdu ustát, takže jsme na sebe pořád padali a lepili se na sebe. Nemluvě o tom, že jsem platil 50x méně než za tuk tuk. 

67757D73-BA75-4F5E-AAD0-A36643D30188

Někdy jsou holt ty nejlepší zážitky neočekávané, levné a nedají se naplánovat!

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz