Průměrný den při výstupu na Mt. Everest

 

Za jak dlouho a za kolik peněz se dostanete do základního tábora Mt. Everest již víte, teď ale jak bude vypadat váš průměrný den? Nebo spíše, jak vypadal můj průměrný den?

 

Po celou dobu budete mít hlavně chodící dny, ty odpočívací a aklimatizační popisovat nebudu, to člověk jen sedí, povídá si, hraje hry a dívá se z okna.

 

Já si do hor koupil nové boty, myslel jsem, že je budu potřebovat. Byla to ovšem veliká chyba. Již první den jsem si udělal puchýře po celých nohou a po zbytek cesty jen tiše trpěl a chodil v sandálech jak jen to šlo.

Také jsem si hned první den oblékl dvě košile, kalhoty a bundu. To byla taktéž veliká chyba, jelikož jsem byl během 20 minut osprchovaný vlastním potem.

 

Každý den jsem se budil okolo 9 hodin ráno, popraskal si puchýře, pokusil se rozchodit se, posnídal sušenky s mléčným čajem a vydal se na cestu. Oběd jsem neměl, nechtěl jsem ztrácet čas čekáním na jeho přípravu. Po dvou týdnech a ve vyšších nadmořských polohách jsem obědval Snickers tyčinku. Jakmile se začalo stmívat (okolo 4 hodiny odpoledne), tak jsem začal hledat vesnici a dům, ve kterém bych přespal. Bylo velmi důležité a složité odhadnout, jestli stihnu časově a hlavně fyzicky dojít do další vesnice. Po nalezení domu jsem si u paní, která dům vlastnila domluvil večeři a šel si lehnout. Spal hodinu až dvě, dokud pro mě paní nepřišla a nezavolala mě na večeři. Po večeři jsem chvíli seděl, pil čaj, přetahoval fotky na sd kartu, pokusil se dobít telefon, napsal si denní zápis do deníku a šel spát. Spal jsem v průměru 12 hodin denně a stejně byl neskutečně silově vyčerpán.

 

Za denní 8 až 10 hodinovou cestu bez přestávek jsem průměrně ušel 20 až 25 km s převýšením až 2 tisíce metrů. Za celý den jsem měl spoustu času na povídání si sám se sebou, přemýšlením nad jídlem, focení všeho co jsem viděl a přemýšlením nad tím, zda-li mi to za to opravdu stojí.

 

Pokud vám v denním programu chybí sprcha, tak mně chyběla také. Pokud vám přijde zvláštní, že jsem šel v sandálech, tak mě to také stále přijde neuvěřitelné. Pokud vám přijde nechutné mít 3 košile, každý den jednu propotit a zbylé dvě sušit na batohu za chůze, protože jsem je propotil včera a předevčírem a stále neuschly, tak ano, taky mi to teď přijde nechutné, ale tehdy jsem byl rád, že jsem schopen jít a nezastavovat.