Kilimandžáro

Jsem velký milovník hor a extremista, vždy se snažím vyjít tu nejvyšší horu a proto při rozhodování o tom, kam se vydám učit hrála velkou roli právě hora Kilimandžáro, která je nejvyšší horou jak Tanzanie, tak Afriky.

 

Bydlel jsem dvě hodiny od města Moshi, poblíž kterého se tyčí nejvyšší volně stojící masiv na světě a denně mi byla nabízena cesta na vrchol. Je zde nespočet cestovních kanceláří, z výstupu se stala zážitková atrakce pro téměř každého. Jelikož Kilimandžáro leží v národním parku, jsou zde poměrně vysoké poplatky za vstup ($70 na den). Dalším zvláštním pravidlem je, že kdokoliv, kdo chce horu zdolat s sebou musí mít dva průvodce, kuchaře a šerpy. Kuchař smí nést pouze svá zavazadla, průvodci taktéž a šerpové nesmějí nést více než 15 kg. Návštěvník smí nést pouze svá zavazadla a to maximálně 10 kg. Tahle pravidla mi přišla absurdní, nepotřeboval jsem dva průvodce, jeden by mi stačil. K čemu kuchař v horách? Týden bych zvládl jíst konzervované jídlo. Zkuste tohle ale vysvětlit úředníkům národního parku.

 

Kilimandžáro je velký byznys, všechna tahle pravidla jsou z toho důvodu, aby bylo více práce pro místní a aby byla hora dostupná úplně všem, včetně dětí, důchodců nebo fyzicky nezdatných jedinců. Při výstupu jsem potkal hned několik turistů, kteří si nenesli ani svá zavazadla. Osobně bych s tím problém neměl ale jelikož se kvůli takovým udělala obecná pravidla, která se bohužel vztahují i na všechny ostatní, kteří by chtěli výstup na vlastní pěst, tak jsem strávil pár hodin na úřadech a snažil se vyjednat výjimku, nečekaně bez úspěchu.

 

Domluvil jsem se na poměrně rozumné ceně s pánem, kterého jsem potkal na couchsurfingu. Bylo to domluveno vše převážně přes známosti a bez cestovky, po zaplacení jsem neměl ani účtenku, jelikož mi ji neměl kdo vystavit, ale rozhodl jsem se pánovi věřit. Na výšlap se mnou měl jít on a francouzska Ophelie, která v životě nebyla na žádné hoře.

 

Do národního parku jsme jeli jeepem, cesta z Arushy trvala zhruba 3 hodiny až k bráně parku, od kterého se již muselo pěšky. U brány nám vážili batohy, kontrolovali licence průvodců, kuchaře, šerpů a přidali nám jednoho svého šerpu, jelikož jsme měli prý moc těžké batohy. Neměli jsme těžké batohy, jen potřebovali dát práci dalšímu šerpovi, kterou jsme já a Ophelie byli nuceni zaplatit. Nestěžoval jsem si, jen se mi nelíbil přístup jakým tohle dělali.

4B370D6F-4D62-476D-8706-41E3F87A36EF

Cesta první dva krátké dny vedla tropický lesem, výhledů jsme se dočkali až třetí den. Jeden z našich dvou průvodců onemocněl již třetí den a po zbytek cesty byl jen velká přítěž pro nás všechny. Čtvrtý den se udělalo zle i jednomu šerpovi, tak jsem musel jeho zavazadla vzít já. Všichni se na mě jen s údivem dívali, prý nikdy neviděli turistu vzít zavazadla šerpy, říkali mi “mzungu porter” (= šerpa běloch). 

3C1B7584-9A24-4C2D-B7C6-52DA8986447C

Jelikož Kilimandžáro leží téměř na rovníku, tak tady sluníčko opravdu pálí. Já si spálil nos, krk, uši, tvář a začala se mi pálit i hlava, tak jsem si aspoň nos zalepil náplastí a přehodil přes sebe košili abych měl minimum kůže na přímém světle. Příště bych si s sebou určitě vzal opalovací krém a kšiltovku.

F2500C89-2B7D-44E9-81F2-3315B53952E4

Při výstupu se každý setká s kytkou příbuznou naší slunečnice, jedná se o “Dendrosenecio”, která se vyskytuje pouze na Kilimandžáru, Meru, Mt. Keňa, Mt. Elgon a na pár dalších horách v okolí. Kilimandžáro je rodištěm “Dendrosenecio kilimanjari”, ze které se postupem času vyvinuly zbylé druhy a rozšířily se do okolních hor.

B3234700-C0F1-403C-94AE-B62BD8C9A824

Jak jsem již zmiňoval, jsem extremista a nehledám pohodlí, proto jsem byl poměrně zklamán z toho, co jsem po cestě jedl a z čeho jsem to jedl. Meloun a jiné ovoce, kuře, těstoviny s kuřetem, sendviče, polévky,… šerpové a kuchař měli pouze čaj a ugali (kukuřičná mouka s vodou a solí), když jsem řekl, že chci jíst tak jako oni, tak se jen pousmáli a dali mi aspoň ochutnat.

F396D121-2EEF-4F80-A86C-77788BFE81A4

Finální výstup na vrchol začíná v noci okolo druhé hodiny aby se stihl východ slunce. Vydali jsme se s Opheli, jedním průvodcem (druhý byl pořád nemocný) a s číšníkem (ano, měli jsme i číšníka z nějakého důvodu). Průvodce se po hodině odpojil, jelikož dostal průjem a utíkal zpět do tábora. Mimochodem po našem návratu do tábora jsem se doslechl, že to nestihl. Výstup byl složitý, mrznul jsem (místo rukavic jsem měl všechny zbylé ponožky, a to i ty použité, dále jsem měl termoprádlo, 3 trička, mikinu a dvě zimní bundy, i přes to všechno jsem měl omrzliny na obličeji a ruce jsem přestával cítit).

A4CA1BE9-8A1A-46E8-91EE-1CB0F22CE6B8

4CB58033-1BB0-4069-A01A-F0CCE21CC898
Od zhruba 5500 mnm jsem si musel dávat dlouhé přestávky na nadechnutí se a vyrovnání tlaku a zbavení se bolesti hlavy, pil jsem velkou spoustu vody, ale věděl jsem, že musím s vodou šetřit. Míjeli jsme desítky lidí, kteří to raději vzdali a vraceli se do tábora, nebo lidi, které výšková nemoc dohnala a jejich doprovod je nesl do tábora. Denně létaly vrtulníky pro nemocné. Výšková nemoc by se neměla podceňovat, to jsem věděl již z Everestu, ale až na Kilimandžáru jsem ji poprvé pocítil. Cítil jsem se lehce malátný, motala se mi hlava a špatně se mi popadal dech. Když jsem zastavil, dýchal zhluboka a na chvíli si sedl, tak se to zlepšilo. Ophelie nikdy nebyla výš než ve 2000 mnm a necítila se prý moc nemocná, každého to může zasáhnout jinak, náhodně a někoho třeba vůbec.

CB0CFB7A-DE42-498C-9F8D-4D1304CE26F0

Na vrcholu jsme sice východ slunce nestihli, ale viděli jsme jej těsně pod vrcholem. Probouzení se Afriky je nádherné a nepopsatelné. Také díky tomu, že je hora osamocená jde vidět opravdu daleko, prakticky až do Keni.

29F03542-04F0-41CF-815D-533A1C9D8C8B

Sestup byl již rychlý, celou horu jsme seběhli v ten samý den a předpokládanou dobu výstupu a sestupu jsme tak zkrátili o dva dny. Na vrchol vede spousta cest a každá má doporučenou jinou dobu výstupu a bez ohledu na to, jak rychle ji zvládnete, tak musíte zaplatit poplatky za stanovené minimum (naše cesta má doporučené minimum sedmi dnů a proto jsme platili za sedm dnů, i když jsme tam byli jen pět dnů).

7DBC74A7-6A9B-48E0-B46A-4A59B4753C44

Po sestupu šerpové, kuchař a ani průvodce neodejdou dokud jim nedáte dýška. Dýško je zde považováno za nutnost bez ohledu na to, jestli si ho zaslouží nebo ne. Dokonce vám i řeknou kolik to dýško má být a kolik chtějí. To že jim platíte denní mzdu je nezajímá. $10 na den pro šerpu, $15 na den pro číšníka a kuchaře, $20 na den pro průvodce (ikdyž je třeba celou dobu nemocný jako ten náš, nebo když vás ani nedovedou na vrchol), já s tím samozřejmě moc nesouhlasil, Ophelie taky nebyla moc nadšená, ale nějak jsme rozdali minimum co jsme měli a co jsme považovali za rozumné. S drzostí nám i nabídli, že nám na vyšší dýška půjčí a můžeme jim to dát později, jakmile si víc peněz vybereme z bankomatu, že nás tam prý i klidně zavezou.

 

Hora je to ovšem nádherná a různorodá, ne zrovna náročná, ale určitě by se neměla podceňovat, pokud jste ochotni zaplatit okolo $1200 a více za výstup, tak určitě doporučuji.

 

Má důvěra pánovi za provedení platby bez účtenky se mi po dvou dnech po návratu hodně vymstila. Přijel do školy, ve které jsem učil a dožadoval se $200, které jsem mu měl prý doplatit za výstup na Kilimandžáro. Nechápal jsem proč, na ničem takovém jsme nebyli domluveni a odmítl jsem, načež mi odpověděl, že jestli s ním dobrovolně nepojedu na policejní stanici, kde to chce vyřešit, tak přijede s policií za mnou do školy. To by samozřejmě nebylo zrovna vhodné pro studenty, tak jsem s ním tedy jel. Přijeli jsme na policejní stanici, která byla vyloženě určena pro problémy spjaté s cizinci v Tanzanii. Po 10 minutách rozhovoru pána s policejním úředníkem se na mě úředník otočil a oznámil mi, že mu musím zaplatit, protože pán má oficiální účtenku s nedoplatkem. Má námitka, že je to padělaná účtenka vytvořena až po návratu z Kilimandžára ho vůbec nezajímala. Prý mu můžu zaplatit nebo otevře soudní řízení a dokud nebude ukončeno, nepustí mě z Tanzanie. Když jsem namítal, že ty peníze ale nemám, tak mi oba souhlasně odpověděli “jsi bílý, určitě máš rodinu a někdo ti ty peníze pošle”, takhle nás vidí v Africe. Peníze jsem pánovi musel dát před úředníkem, pán okamžitě z peněz vzal zhruba $40 a podal je úředníkovi, potřásli si rukou a rozloučili se. Bylo to poprvé, co jsem byl takhle svědkem korupce, podplácení a také poprvé, co jsem byl “legálně okraden”.




Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz