Co bych si počal bez telefonu?


Po krkolomném přechodu hranic, o kterém se můžete dočíst v minulém blogu, mé strasti v Nepálu neskončily.

 

Původně jsme měli do Kathmandu jet přibližně 12 hodin, měl jsem rezervovaný hotel v Thamelu (centrum Kathmandu, kde se dá lehce sehnat ubytování a výbava do hor, také vše pro turisty, od suvenýrů až po drahou elektroniku) a naplánovaný odjezd do hor. Ráno mě probudili štípající komáři, kterých v kabině trucku bylo hejno. Ptal jsem se kde jsme. Odpověď řidiče, který anglicky moc neuměl, byla že asi 2 hodiny od hranic a 10 hodin od Kathmandu. Prý se nám rozbil motor. Jelikož byla neděle, žádný mechanik neměl otevřeno, ale povedlo se domluvit s někým místním na koupi součástky, která nás prý nějakým způsobem aspoň rozjede. Ano, můžete si povšimnout, jak moc technický typ jsem a jak jsem absolutně rozuměl tomu, co bylo s truckem špatně. Místní mechanik mi vypil všechno pití na cestu a většinu cukroví od mé indické rodiny. Nemluvě o tom, že se ani nezeptal, prostě si sedl do kabiny a začal jíst a pít. Já nevyspalý, pokousaný od komárů, unavený a nevrlý, ti, kteří mě znají si asi dokáží představit jak blízko jsem byl od toho, aby mechanik zažil peklo. Nicméně jsem se udržel a vydali jsme se na cestu. 

Ze slibovaných 10 hodin cesty se stalo 16, dorazili jsme před Kathmandu ve 2 hodiny ráno a museli se opět na sebe nějak poskládat v kabině i s komáry, abychom usli. Ráno okolo 6 hodiny jsem se unavený, celý červený od kousanců rozloučil s řidičem a taxíkem se vydal do Thamelu.

Řidič nemohl můj hotel (ve kterém jsem měl rezervaci o den dozadu mimochodem) najít, bloudili jsme sem a tam, já se ho snažil navigovat google mapama. Aby navigace fungovala jednodušeji, telefon s mapami jsem mu podal a po chvíli mě přivezl k ulici, ve které se nacházel můj hotel. Zaplatil jsem mu, vystoupil a začal vytahovat zavazadla z taxíku. Hned po vystoupení se rychle rozjel a já si uvědomil, že má pořád můj telefon. Utíkat za taxíkem v žabkách nebylo zrovna jednoduché, tak mi zbývalo jen jít do hotelu a zkusit se zeptat, kde je policejní stanice. Naštěstí jsem byl v Nepálu mimo turistickou sezonu a v hotelu pořád měli místo i na mou propadlou rezervaci.

Nemohl jsem již ani usnout, tak jsem jen ležel a přemýšlel co budu bez telefonu dělat, měl jsem v něm všechny fotky. Na co budu fotit zbytek Nepálu? Jak si koupím letenku? V téhle chvíli jsem si uvědomil, jak moc závisíme na telefonech!

Na policejní stanici se mě vyptávali na údaje jak o mě, tak o telefonu a závěrem mi řekli, že mi zavolají na moje telefonní číslo, když něco najdou. (Ano na to telefonní číslo v ukradeném telefonu)

Dostal jsem tip od jednoho cestovatele v hotelu. V centru Thamelu je policejní stanice pouze pro řešení problémů, které se týkají turistů (proč vám vysvětlím v příštím blogu). Již bez naděje na to, že se mi telefon vrátí a s přemýšlením o tom, kde a jaký telefon si budu muset narychlo koupit jsem přece jen zkusil na stanici zajít. Celý případ jsem policistovi vysvětlil a zavedl ho na místo, kde jsem z taxíku vystupoval.

Pro taxikářovo neštěstí - zastavil mi u jedinného zlatnictví v celém Thamelu, které mělo nejlepší dostupné bezpečnostní kamery. Pán ze zlatnictví ochotně poskytl záběry z kamery. Poznávací značka byla perfektně čitelná. Pár telefonátů policisty a za 3 hodiny měl jméno majitele vozu a také jeho kontaktní údaje. Po kontaktování mi ten stejný taxikář přivezl můj telefon s omluvou, že ho určitě úmyslně nechtěl ukrást. 

Takhle jsem si udělal nové kamarády v Nepálu a do teď mám jednoho policistu v přátelích na facebooku. Dokonce má fotka i visí na zdi stanice, takže pokud budete mít někdy v Thamelu potíže, určitě zajděte a pozdravujte je ode mě!

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz