Co bych si počal bez telefonu?


Po krkolomném přechodu hranic, o kterém se můžete dočíst v minulém blogu, mé strasti v Nepálu neskončily.

 

Původně jsme měli do Kathmandu jet přibližně 12 hodin, měl jsem rezervovaný hotel v Thamelu (centrum Kathmandu, kde se dá lehce sehnat ubytování a výbava do hor, také vše pro turisty, od suvenýrů až po drahou elektroniku) a naplánovaný odjezd do hor. Ráno mě probudili štípající komáři, kterých v kabině trucku bylo hejno. Ptal jsem se kde jsme. Odpověď řidiče, který anglicky moc neuměl, byla že asi 2 hodiny od hranic a 10 hodin od Kathmandu. Prý se nám rozbil motor. Jelikož byla neděle, žádný mechanik neměl otevřeno, ale povedlo se domluvit s někým místním na koupi součástky, která nás prý nějakým způsobem aspoň rozjede. Ano, můžete si povšimnout, jak moc technický typ jsem a jak jsem absolutně rozuměl tomu, co bylo s truckem špatně. Místní mechanik mi vypil všechno pití na cestu a většinu cukroví od mé indické rodiny. Nemluvě o tom, že se ani nezeptal, prostě si sedl do kabiny a začal jíst a pít. Já nevyspalý, pokousaný od komárů, unavený a nevrlý, ti, kteří mě znají si asi dokáží představit jak blízko jsem byl od toho, aby mechanik zažil peklo. Nicméně jsem se udržel a vydali jsme se na cestu. 

Ze slibovaných 10 hodin cesty se stalo 16, dorazili jsme před Kathmandu ve 2 hodiny ráno a museli se opět na sebe nějak poskládat v kabině i s komáry, abychom usli. Ráno okolo 6 hodiny jsem se unavený, celý červený od kousanců rozloučil s řidičem a taxíkem se vydal do Thamelu.

Řidič nemohl můj hotel (ve kterém jsem měl rezervaci o den dozadu mimochodem) najít, bloudili jsme sem a tam, já se ho snažil navigovat google mapama. Aby navigace fungovala jednodušeji, telefon s mapami jsem mu podal a po chvíli mě přivezl k ulici, ve které se nacházel můj hotel. Zaplatil jsem mu, vystoupil a začal vytahovat zavazadla z taxíku. Hned po vystoupení se rychle rozjel a já si uvědomil, že má pořád můj telefon. Utíkat za taxíkem v žabkách nebylo zrovna jednoduché, tak mi zbývalo jen jít do hotelu a zkusit se zeptat, kde je policejní stanice. Naštěstí jsem byl v Nepálu mimo turistickou sezonu a v hotelu pořád měli místo i na mou propadlou rezervaci.

Nemohl jsem již ani usnout, tak jsem jen ležel a přemýšlel co budu bez telefonu dělat, měl jsem v něm všechny fotky. Na co budu fotit zbytek Nepálu? Jak si koupím letenku? V téhle chvíli jsem si uvědomil, jak moc závisíme na telefonech!

Na policejní stanici se mě vyptávali na údaje jak o mě, tak o telefonu a závěrem mi řekli, že mi zavolají na moje telefonní číslo, když něco najdou. (Ano na to telefonní číslo v ukradeném telefonu)

Dostal jsem tip od jednoho cestovatele v hotelu. V centru Thamelu je policejní stanice pouze pro řešení problémů, které se týkají turistů (proč vám vysvětlím v příštím blogu). Již bez naděje na to, že se mi telefon vrátí a s přemýšlením o tom, kde a jaký telefon si budu muset narychlo koupit jsem přece jen zkusil na stanici zajít. Celý případ jsem policistovi vysvětlil a zavedl ho na místo, kde jsem z taxíku vystupoval.

Pro taxikářovo neštěstí - zastavil mi u jedinného zlatnictví v celém Thamelu, které mělo nejlepší dostupné bezpečnostní kamery. Pán ze zlatnictví ochotně poskytl záběry z kamery. Poznávací značka byla perfektně čitelná. Pár telefonátů policisty a za 3 hodiny měl jméno majitele vozu a také jeho kontaktní údaje. Po kontaktování mi ten stejný taxikář přivezl můj telefon s omluvou, že ho určitě úmyslně nechtěl ukrást. 

Takhle jsem si udělal nové kamarády v Nepálu a do teď mám jednoho policistu v přátelích na facebooku. Dokonce má fotka i visí na zdi stanice, takže pokud budete mít někdy v Thamelu potíže, určitě zajděte a pozdravujte je ode mě!

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení