Bidhan nagar

Jedním z mých cílů před odjezdem do Indie bylo navštívit čajové plantáže a to ideálně v Darjeelingu, odkud je nejlepší čaj na světě. Do Darjeelingu jsem se zatím nepodíval, ale řekl bych, že jsem navštívil mnohem lepší čajové plantáže při své cestě po Indii. 

A1897FE8-34C4-4974-AB95-527622A9E9D5

Moje maminka říká “ty máš víc štěstí než rozumu!” a ono se to opět potvrdilo. Seděl jsem takhle v Delhi na vlakovém nádraží a dal se se mnou do řeči pán z Kolkaty a já mu říkal jak mám v plánu jet i do Darjeelingu. Oznámil mi, že kvůli politickým problémům to není zrovna moc moudré pro turisty ale že má spolužáka ze střední, který bydlí poblíž Darjeelingu a dal mi na něj kontakt. Domluvil jsem se s pánem přes telefon, že bych u něj mohl na chvilku zůstat a on by mi pak pomohl se do Darjeelingu podívat.

 

Můj vlak měl 20 hodinové zpoždění (již nikdy víc jsem si nestěžoval na české dráhy) a pán čekal na nádraží v Siliguri asi 4 hodiny na cizího bělocha, kterého v životě neviděl a to jen proto aby si ho vzal k sobě domů a pomohl mu se podívat na čaj. 

 

No, dopadl jsem tak, že se mi do žádného Darjeelingu nechtělo, protože se mi prostě u pána v Bidhar Nagaru neskutečně moc líbilo. Zůstal jsem u něj zhruba 2 týdny, po celou dobu jsem měl vlastní pokoj (pokoj jeho syna, ale jelikož jsem byl host, tak trvali na tom, že to bude můj pokoj) a ochutnal naprosto výborná jídla, které se mě snažili i naučit vařit.

 

Ve většině mého volného času jsem se pouze procházel po okolí. Po ananasových plantážích, po čajových plantážích, po vesnicích.

B630555D-F41D-4433-A47F-2DB70B6AE5F8

Ve vesnicích to bylo trošku zvláštní, celá vesnice vyběhla na ulici a jen na mě zírala. Jedna místní slečna, dcera bohatého přistěhovalého kněze, která jako jediná uměla anglicky mě pozvala domů na čaj s mlékem a vysvětlila mi, že jsem byl první běloch v jejich vesnici a že spousta místních bělocha v životě ani neviděla.

 

Prakticky každý večer mě má nová indická rodina brala na návštěvy. Do teď si myslím, že to bylo jen proto, aby se se mnou pochlubili. Často mě brali ke známým, kteří měli i dítě, které by si se mnou mohlo povídat. Určitě to pro ně byla velká příležitost a já jsem s tím neměl nejmenší problém. Jednou mi dokonce jeden známý nabídl sňatek s jeho 15 letou dcerou. Nebudu lhát, byla to první indka po dvou měsících, která se mi docela i líbila, takže jsem se jen pousmál a řekl, že o tom budu uvažovat.

 

Soused mé rodiny (ten, díky kterému jsem se dostal do Nepálu, již jsem o něm psal), který měl firmu na distribuci ananasů, se mnou taky rád chlubil. Před mým odjezdem do Nepálu si pronajal hezky vypadající auto s osobním řidičem a vzal mě s sebou, abychom vyzvedli jeho dcery ze školy. Všichni se samozřejmě seběhli, zírali a chtěli se se mnou fotit. Společenské postavení v Indii je opravdu velmi důležité.

FDB09694-DDAD-4A6F-8817-D1E2BDDE58A2

Pán, u kterého jsem bydlel vlastní pár čajových plantáží, takže se mi dostalo spoustu informací o růstu a zpracování čaje (o tom vám ale napíši zase v příštím blogu). Jediné co se mi nelíbilo bylo to, že jsem nemohl pomoct na plantáži. Prý to nebyla mě vhodná a důstojná práce. Ano, doteď mě to mrzí ale i rozesmívá, protože oni asi neví, co za práce jsem měl nebo vykonával. Sbírání čaje by určitě patřilo mezi ty lepší.

 

Za celý můj pobyt nechtěli ani rupii, nechtěli nic za jídlo, byli prý jen rádi, že jsem u nich byl. Nicméně jsem jim dal aspoň naši slivovici a koupil dárky jak jim, tak jejich synovi. Do dnes (jsou tomu 4) roky mi každé ráno pán pošle zprávu ve znění “good morning”, občas se zeptá jak se mám. Málokdy ale odpoví na moje otázky ohledně toho jak se má on, nebo jeho manželka a syn, nicméně jsem rád, že jsme pořád v kontaktu.

FB21F1E6-1462-4F5C-B56D-013BDCA3FB63

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz